Večer barokních mistrů a houslových virtuózů byl atraktivním koncertem, který zároveň připomněl, jak důležitá je role učitele a žáka – těch, kteří vedou, a těch, kteří je následují. Právě houslový virtuóz Václav Hudeček měl životní štěstí na velkého učitele Davida Oistracha. Studoval u něj v letech 1970 – 74 a tento světově proslulý houslista jej zároveň uvedl do uměleckého světa.

Podobnou službu dnes prokazuje Václav Hudeček mladým talentovaným českým houslistům.

V úvodním pozoruhodném Bachově Dvojkoncertu ovšem vystoupil s generačně blízkým kolegou Antonínem Hradilem, koncertním mistrem Pražského komorního orchestru, který tentokrát sólisty doprovázel. V dalších dvojkoncertech už Hudeček vystoupil se dvěma mladíky, Janem Mráčkem a Petrem Matějákem. Oba se účastnili Hudečkových kurzů, ale mají za sebou i studium v zahraničí a vítězství v zajímavých soutěžích, jako je například Kocianova.

Vtipné a muzikantsky zajímavé pak bylo, když se všichni čtyři sólisté sešli ve Vivaldiho Koncertu pro čtvery housle. Připomeňme, že zejména Vivaldiho koncerty měly v době vzniku také svůj didaktický význam. Antonio Vivaldi vedl dívčí hudební školu, ve svých houslových koncertech sám hrál sólo, a jeho žákyně tvořily doprovodný orchestr. A ty nejlepší v ním kdysi hrály originální kompozice pro čtyři hlasy. Tentokrát bylo složení sólistů jiné, ale kouzlo umění předávaného mezi generacemi působilo velmi sympaticky.

Autor: Jindřich Bálek

V pondělí se početné obecenstvo dalšího festivalového koncertu Prague Proms ve Smetanově síni přeneslo do období vrcholného baroka autorů nejpovolanějších, totiž Johanna Sebastiana Bacha a Antonia Vivaldiho. Němec a Ital, hráni českými houslovými virtuózy a Pražským komorním orchestrem, tentokráte s dirigentem Tomášem Braunerem. Kombinace koncertů pro dvoje a čtvero houslí, které lze ještě nazývat formou concerta grossa, uzavřená krátkými předehrami. To byla nabídka od čtyřiceti muzikantů. Jasná, celistvá, efektní, hrána s typickým nasazením orchestru, který jsme zvyklí vídat bez dirigenta.

Tomáš Brauner si však s noblesou našel cestu, jak se s tím vypořádat. Sólisté Václav Hudeček, Antonín Hradil, Petr Matěják a Jan Mráček příležitostí takto si zahrát nemají mnoho a tak se všichni s vervou pustili do krkolomných vyhrávek i lahodných tónů volných vět. V průvodci festivalem, který je mimochodem velmi přehledný a graficky zdařile koncipovaný, jsme si mohli přečíst, že Václav Hudeček už řadu let vede v Luhačovicích mistrovské kurzy, které jsou líhní takovýchto talentů, jakými bezesporu Petr Matěják a Jan Mráček jsou. Lídr PKO Antonín Hradil, pokud nehrál sólo, střídal svého zástupce na židli koncertního mistra a dokončil koncert dvěma Vivaldiho Sinfoniemi (předehrami).

Autor: ms

Roman Dragoun and His Angels

V rámci festivalu Prague Proms 2008 vystoupila 29.7. v luxusním prostředí Mercedes Fóra na Chodově legenda české hudební scény Roman Dragoun doprovázena skvělými muzikanty v seskupení His Angels.

Večer začal klasikou Romanovy sólové kariéry – písní Stín mý krve, a pokračoval za skvělé sehrané doprovodné kapely dalšími skladbami ze sólových alb. Prostor Mercedes Fóra dával celému vystoupení zvláštní atmosféru a Roman se svým energickým zpěvem dokázal publikum příjemně „rozhicovat“. Po každé skladbě následoval hlasitý potlesk nadšených posluchačů.

Programem proudily i skladby z nově připravovaného alba a máme se na podzim, kdy album vychází, opravdu na co těšit. Po patnáctiminutové přestávce v polovině vystoupení zazněly největší hity Romanovy bohaté kariéry,skladbami Zdroj a Muž který se podobá odvrácené straně, čímž vystoupení jako přídavek uzavřel, jsme se rozloučili s jedním z nejkrásnějších večerů letošních Proms.

Doufejme, že příště se produkce Prague Proms rozhodne pro program Romana se symfonickým orchestrem. A k tomu řekneme jen jediné: „Romane, to bude teprve jízda…!“

Autor: Pavel Šmerda

Japonská noc

Smetanova Vltava je slavnou a milovanou skladbu pro japonské i naše publikum. Zbylá část programu se nesla v klasicistním duchu. Na Mozartově Klavírním koncertu je zřetelně slyšet i jakási smutnější tvář skladatele, známého nekonečným optimismem a radostí. Do svých klavírních koncertů vložil často to nejosobnější a nejintimnější, co v jeho tvorbě najdeme. Beethovenova Sedmá symfonie je naopak jednou z nejradostnějších skladeb v dějinách evropské hudby.

Precizní svět japonských hudebníků a přísné zákony klasicistní hudby se v programu zajímavě setkávaly. Zájem, kterému se u Japonců těší klasická hudba, je pro dnešní Evropany až zahanbující. A mnoho českých hudebníků z něj doslova žije. Je pozoruhodné sledovat, jak si zcela rozdílná národní mentalita pomalu evropského ducha osvojuje.

Autor: Jindřich Bálek

Straussova noc

Závěrečný koncert letošních Prague Proms byl ozdoben fenomenálním uměním Radka Baboráka. Jeden z nejlepších světových hornistů v posledních letech vystupuje v Čechách vzácně, jeho stálým úvazkem je Berlínské filharmonie. Připomeňme, že s tímto orchestrem vystupoval v Praze pod taktovkou Daniela Barenboima 1. května 2006 na Evropském koncertu vysílaném přímým přenosem do mnoha zemí světa a nedávno byl hostem Na plovárně, v oblíbeném TV pořadu Marka Ebena.

Radek Baborák nahrál desítky gramofonových desek sólově i jako komorní hráč – je schopen provést Bachovy suity pro sólové violoncello na lesní roh! – a posouvá představu o tom, co se dá na tento nástroj zahrát.

Velmi náročný Hornový koncert č. 2 Richarda Strausse zní na pódiích poměrně vzácně. A jak Babrák po koncertě řekl, hrál jej poprvé zpaměti a příští rok s ním vystoupí na proslulém festivalu v Salcburku. Přítomní posluchači ovšem žasli nad tím, jak se dá toto technicky obtížné dílo zahrát s lehkostí a zdánlivou samozřejmostí. Bez zaváhání proměňuje dynamické polohy, barvu tónu, přirozeně frázuje a staví dlouhé sólové plochy. Potlesk byl dlouhý, vřelý a květiny na pódiu dostal sólista od své šestileté dcery Julie. O skladbě mimo jiné říká: „Strauss byl jedním z nejdůležitějších skladatelů pro lesní roh, má u něj mimořádnou úlohu. Jde o jedny z nejtěžších partů, které jsou zároveň napsány vděčně a efektně, že je radost je hrát. Skladba je zkomponována přímo nástroji na tělo“. Snad Baboráka uslyšíme v Praze častěji než dosud.

Hudbě Richarda Strausse byl věnován celý program. Giovanni Octet, soubor vynikajících hráčů ČNSO, provedl v úvodu Serenádu pro 13 dechových nástrojů.
A po přestávce zazněla symfonická báseň slavného titulu – Tak pravil Zarathustra, na motivy neméně známé knihy Friedricha Nietzscheho. Úvodní pasáž z knihy o polomýtickém prorokovi, který sestupuje z hor, přednesl herec Karel Roden. Zhudebnění Richarda Strausse se k Nietzscheho textu váže velmi volně a skladatel nás doslova hodí do víru barev velkého pozdněromantického orchestru. Nejslavnější je úvodní efektní fanfára a stejný motiv symfonickou báseň velkolepě uzavírá. Celý večer dirigoval svým nezaměnitelným způsobem Petr Altrichter.

Lepší spojení atmosféry a umělecké úrovně si závěrečný koncert Prague Proms nemohl přát.

Autor: Jindřich Bálek